Nový rok moc neumím. Ale to nevadí. V uplynulých měsících se čas přehnal přes děravé kotouče jako voda a už ho moc nezbylo na pravidelnou realizaci všech těch plánů. Poslední hodiny starého roku padly na lenošení s kočkou a snění o pochodujících dinosaurech. A zatímco venku vše vybuchovalo a dělalo se čím dál jasněji, starý rok pomalu mizel a mizel až vymizel docela.
Letošní Vánoce jsou odpočinkové, jako už dlouho nebyly. Je to možná trochu k nevíře i vzhledem k tomu, že se naplnilo spoustu plánů i šancí. V první řadě jsem zpátky na velitelství, konečně, kde i sním svůj velký sen. Dalo se to sice očekávat, ale je to komplikované skloubit s běžným životem, kočičím životem a speciálním, magickým životem. Uvidíme, jak věci ještě dopadnou, hlavně s vývojem a jeho prezentací. A pak se to celé bude publikovat, jako skřítek. Přivádí mě to ale zpátky k předposlednímu snu roku. Po drahné době jsme se setkali s její jasností Zuzanou na velitelství. Byla smutná, jako vždycky. V té scéně měla za vlastní kanceláří doslova budník, postel s nebesy, a šatnu, kam jen oko dohlédlo. Když přicházela, nebylo jasné, ze které strany se zjevila. Možná naše setkání v novém roce budeme moci chápat obdobně.
Rok MMXXIV byl explozí v moderních AI nástrojích, vývin šel tak rychle, že to nemá obdoby. V našem projektu s experimentálními LLM jsme měli docela náskok až do okamžiku, kdy mi přijde, že ho ztrácíme. Poslední dny. Doslova. Objevuje se čím dál více připravených řešení, které mají námi vyvíjené procesy už docela zmáknuté, ale pořád to ještě není ono. Ve vzduchu jsou cítit lamy. Ollamy a další inferenční stroje dovedou spouštět sofistikované vektorové reprezentace odlehčených jazykových modelů a nedá se s tím nic moc dělat. Ale třeba jednou, jednou vyvineme tak sofistikovaný proces, že to bude potupa všech pseudotransformerů.
Poslední věc, která se nestihla, byl totální úklid se snahou udělat na stolech pořádný management prostoru, kabeláže a úložných míst. Nevyšlo to, rok začal moc rychle. Ale dodělá se to, jasně že jo, i kdyby to mělo být děsivé. A do té doby budou zkrátka si všechny věci umístěné random a nepůjde je používat. Koneckonců všechna ta moderní AI IoT elektronika musí být někde pořádně uložena a počká na svou chvíli.
Budeme si přát, aby byl zkrátka celý rok ještě digitálnější, vílejší, víc jsme žili v lesích, víc si užívali radostí a hlavně čipu. Protože přijde víc čipu – bude to senzační. Přejeme všem hodně moc pohody, vody a hlavně smyslu pro dobrodružství. Dobrodružství nás naplní.