Eida.cz - Hodný dinosaurus nevyhyne

Nejlepší je mít smysl pro dobrodružství, ale ten se těžko vyrovná smyslu pro pomazánku. Takový nemám a nejspíš se to nikdy nenaučím, jak se zdá. Nebo je potřeba počkat? V rámci mega léta nás čekal super páteční výlet za dinosaury, na který jsme se velmi těšili, navíc jsme si chtěli udělat i radost. Samozřejmě to vyžadovalo nejen plánování, ale i svačinku – protože jen najedený dinosaurus je hodný a díky papání nevyhyne.

Výlety vláčkem jsou samy o sobě hrozně nostalgické, dokud se s nich nestane povinné cestování. Pamatuji si, jak byla Litomyšl autem docela blízko, ale dinosaury tam neměli, takže jsme vyjeli na Liberec, kde je mají. Možná to bylo hodně překombinované, ale zpětně se dá říct, že i cesta byla dobrodružstvím. Takže... pomazánka. No, příprava svačiny spočívala ve vypěstování domácího avokáda a slunečnicových semínek, ale asi jako u všeho, tohle se nemůže na chlebíky namazat hned, takže obě komponenty byly uloženy zvlášť a až ve chvíli mlsání se měly namazat. Tam přišel na řadu můj nevytříbený smysl pro pomazánku a prý se mi to vůbec nepovedlo, takže jsem pak na to myslel celou dobu.

Napřed jsme si museli vyzvednout malou bobinu žížalu, co chtěla procestovat celý svět. Jasně, bylo to trochu zdržení, ale kdybychom přijeli včas a ne se zpožděním zevnitř z té vesnice, asi bychom museli autobusem namísto vláčku, takže celkově to dopadlo vážně dobře. Hlavně díky třpytkám v obchodě, který byl cestou akorát. A pak jsme vyjeli fakt včas. Úplně dobře. Krásně. Díky mapě na palubě se dalo vypozorovat, že je to vlastně všechno až příliš povědomé a cesta vede oslíkovým okolím. Když jsme přistáli, bylo potřeba se jen prokousat přes festivalem zaplavené město až tam někam nahoru, kde dinosauři byli slyšet už z dálky.

Popravdě reklamy na liberecký DinoPark si pamatuji z minulých výprav, kde teda sice byla důležitá hlavně křížová cesta U Obrázku, ale všude pak visely plakáty a drápy s dinosauřími hlavami a v centru bylo dokonce i několik divokých raptorů, se kterými se šlo vyfotit. Celkově to musím hodnotit velmi dobře, protože zařízení překonalo má očekávání a kromě samotných vystavených dinosaurů jsme si velmi užili vajíčkový fotokoutek, fotosaury, bouřku, podvodní příšerku, laserové dobrodružství a hlavně formičky v paleontologickém hřišti. Byl by to býval úplně obyčejný písek, ale díky zakopané kostře se z toho stala jasná výzva. 

Kromě písku dohlížel na hřiště ještě robosaurus, který teda ale nedával moc smysl. Kdyby ho tak trochu vyšperkovali a dali mu kůži, možná to bude mít větší efekt. Ovládaní nebylo moc dobře popsané a serva vlastně jen pouštěla hydrauliku, takže měl člověk strach ne z dinosaura jako dinosaura, ale z dinosaura jako kovového robota, který na něj možná spadne a ani nekvákne. Co se týče 4D kina, tak to bylo sice super, ale z laviček přímo čišela druhohorní bolest zad a slabší čtvrthodinka sezení asi byla tak akorát. Pochopím, že tam musel být ten klepavý zážitek, ale udělat trochu lépe opěradla, třeba z vyřazených žeber snědených dinosaurů, by asi za to stálo.

Poslední zastávkou hned vedle jukajícího saura z křoví byla teresa s cukrárnou U Brontosaura – to je něco jako naše Café Chord, jen je tam tak o 100 % více dinosaurů, více místa a lidé si méně objednávají. Co mě mrzí, tak že jsem si v zápalu objevování různých zákoutí nevšiml prehistorické rostliny, ale... byla tam vlastně? Tyjo, kdo ví. I tak to bylo velmi poučné a skvělé.

Škoda, že je to vše tak hrozně daleko a cesta zpátky vypadala moc dlouhá. K naší smůle jsme jeli autobusem až na terminál, takže jsme nemohli přistát na letišti, ačkoliv jsme dostali dráhu i přesné hlášení o počasí. Přistaneme asi příště. Rozhodně zážitek s dinosaury doporučuji, zvláště s šikovnými dětmi, které dinosaury také zbožňují – navíc je to pro ně inspirací, že hodný dinosaurus nevyhyne, protože ví, že ho máme fakt rádi. Byl to moc krásný střípek do letošního léta. Juch.